... hudební a knižní blog.
Za tento rok přečteno knih:
31 z 40

MoR 2010 - Pekelný ročník

15. února 2011 v 10:09 | Niviat |  Reportáže
MoR
Již po osmé zaplavila hudba areál likérky Rudolfa Jelínka a opanovala ji po krásné čtyři dny. Lidé i účinkující padali horkem... začal Masters of Rock 2010.


Je středa krátce před desátou, opouštím byt se svojí tradiční festivalovou výzbrojí a mířím na hlavní nádraží Brno, kde se doufám připojím ke své festivalové partě. Vlak odjíždí v 10:36 a spolu s několika dalšími milovníky rocku a metalu nás veze směrem Otrokovice, kde přestupujeme na tradiční lokálku. Blížíme se k areálu, kde jako vždy probíhají tvrdé práce při stavbě stage, kovové tribuny a dalších potřebných věcí. Vystoupili jsme a začal pochod do prostoru kempů, po stavbě stanů jsme vyrazili prozkoumat co je nového ve Vizovicích a hlavně obstarat nezbytné potraviny a vodu. V uličce jménem Říční jsme narazili na příjemnou stodolu s točeným pivem a posezením ve stínu. Zakotvili jsme na "jedno" a pak navštívili naše oblíbené travní sekačky - nutrie. Jelikož bylo
Nutrie
 poměrně ticho a vedrem zmožení účastníci festivalu používali slovo "Hovno" poměrně zřídka, dalo se hezky kolem desáté zalézt do spacáku a provozovat lehký spánek. Dokud nepřijeli ve dvě hodiny ráno sousedé a nezačali potmě a bez baterky stavět stan...

A byl tu očekávaný první den festivalu. Již od brzkého rána bylo jako v pekle, rozpáleným stanům se člověk raději vyhnul a před otvíračkou areálu většina opět zamířila do města na nákup, kde vystála příšernou frontu. Něco po jedenácté jsme se šli postavit do krátké fronty před vstupem a za nedlouho dostali letošní černo - fialové pásky... pomalu proklouzli do areálu a zamířili za známými pod jeden z velkých pivních stanů. Do kapel co nás zajímaly času dost.

Sprchy
Festival pro mě letos začal vystoupením skupinySalamandra, která zde pokřtila svoje nové cd za pomoci švédské skupiny Sabaton. Zazněla zde také jejich nová písnička a první skladba pojmenovaná po tomto festivalu.  Do zpívání se pomálu zapojili i členové Sabaton a refrén zazněl i z úst fanoušků.

Jako další na řadu přišla slovenská skupina Horkýže Slíže jejíž tradiční set písniček jsem vyposlechla z polostínu u stanu.

Odbila sedmá večerní a na Ronie James Dio stage vplula kapela K2, která byla prvním ze čtyř vystoupení hvězdy mezi bubeníky, Mika Terrany. Ten se zde letos pokoušel o světový rekord a to odehrát po sobě čtyři jdoucí vystoupení. Její vlažné rytmy nás přinutili prozkoumat stánky s jídlem a zalít to zlatavým mokem.

Další na řadě byli Axel Rudi Pell a jejich příjemný set, který skýtal pěkné posezení v pivním stanu před obří obrazovkou. Vstoupilo do nás očekávání z vystoupení úžasné finské zpěvačky Tarji Turunen.

Očekávané zvučení filharmonie zabralo spoustu času, avšak stálo to za to. Tarja mě svým hlasovým fontem naprosto uchvátila. Velkou škodou bylo, že její vystoupení bylo pro opravdové hudební fajnšmekry a ne pro obyčejné posluchače. Rychlé kousky mě příjemně naladily a ty pomalejší krásně rozhoupaly do rytmu. Na odcházejících bylo vidět, že zrovna tohle nebude šálek jejich čaje, ale rozhodně nezklamala. Její charismatické "děkuji" v češtině bude znít v uších všech fanoušků ještě dlouho.

Nastoupil paličkový mág Terrana, který odehrál set vážné hudby s dokonalou přesností a přidal úžasné sólo, kde předváděl hotové divy. Bubeníci a znalci měli na tvářích "kapr efekt", neznalci a lajci se poněkud nudili. Odměnou tomuto bubeníkovi byl zápis do Guinessovi knihy rekordů za hru dlouho tři hodiny a čtyřicet jedna minut.

Těsně po Terranovi nastoupili dynamičtí a úderní švédští Sabaton. Přes nemalé zvukové obtíže ze začátku vystoupení to byl bezpochyby vrchol večera. Zpěvák Joakim Brodén byl jako utržený ze řetězu a jeho vtipné průpovídky rozesmály skoro každého ("Má matka pochází z Prahy a já si pamatuju jen dvě slova pivo a kurva."). Velmi vtipnou vložkou také bylo rozhazování triček které odkoupili od prodejců v areálu do davu, jelikož za ně chtěli moc peněz... A takto skončil první dlouhý den ze čtyř.

A je tu pátek... Dnešní den jsme pojali poněkud rekreačně a odpočinkově. Po nákupu jsme zalezli do nedalekého
Jelínek
 sklepního prostoru a užili si pití ve skle. Také byl však ve znamení hodinové fronty na úplně ledovou sprchu, ať žije dobrovolné mražení mozku...

Od stanu jsem vyposlechla Metalforce, kteří mě nějak moc nezaujali. Velkým zklamáním pro mě bylo nevystoupení holandské skupiny Delain a díky těmto zmatkům jsem totálně zasklila německé Destruction.


Do areálu jsem vešla za zvuků Tublatanky a jejich snad nejznámější skladby Dnes. Vystoupení okořenili sólem na basu a bicí, plus zpěvák rozezpíval dav svými tolik pověstnými výškami, z kterých běhal mráz po těle a nebo naopak upadávaly uši.

Místo Epicy, kterou jsem již naživo viděla, jsem zamířila navštívit poprvé Coca - Cola stage. Na ní to tento večer roztáčela brněnská naděje Gate Crasher. Kdo tuhle partičku nezná o mnoho přichází, jejich vtipná a energií nabitá produkce i v tomto vedru posluchače nadchla a když zazněla písnička o "hovně" Dědeček a Dej vláhu ondatrám nebylo co řešit a potlesk zněl odevšad.

Jelikož toho hevíku, true metalu a podobných stylů už bylo dost, zalezli jsem do hospůdky a tam přežili i vystoupení Manowar. Za zvukůHollyHell se pak nádherně usínalo.

Ulička
Sobota... Stálé vedro klátí návštěvníky a sanitky už snad ani nestíhají houkat, pořadatelé začali kropit lidi v kotli hadicemi... a my se vydáváme na prohlídku zámku ve Vizovicích, když už mají návštěvníci MoR tu avizovanou slevu.

V zámku bylo příjemně, prohlídka trasy A trvala necelou hodinku. Velmi zajímavá zde byla zámecká obrazová sbírka, která zabírala místo po stěnách každé místnosti spolu s impozantními zrcadly. Součástí byla také prohlídka zámecké kaple. Opět jsme zalezli do sklípku a v čase oběda se vydali do místní pizzérie na speciální MoR menu a po chvilce čekání se poprvé pořádně najedli.

Za doznívajících Communicjsme hledali co nejvhodnější místo na další skupinu. PolštíBehemoth bezesporu
Stany
 dokázali, proč je spousta lidí řadí mezi nejlepší skupiny hrající death metal (s prvky black metalu, který sahá k jejich počátkům - někdy nazýváno blackened death metal). Jejich hodinové vystoupení se zdálo být chvilkou, když dohráli spousta lidí si přála pokračování. A to co předváděl bubeník... kdo nezažije, neuvěří.

Následoval odpočinek, malá svačinka a pak hurá na kanadskou bombu jménem Annihilator. I přes to, že jsem je na živo již zažila dokázali mě zase překvapit svým živelným představením. Než jsem se nadála byl konec a já unavená zalezla do stanu a zaspala Gamma Ray iBloodbound což mě velmi mrzí, i když alespoň jsem nemusela moknout.

Nastal poslední den a všechny nás popadla nostalgická nálada... zítra už tu nebudeme. Počasí nemohlo být odlišnější, bylo pod mrakem, poměrně chladno a každou chvíli hrozilo nebe deštěm. Rozhodli jsme se proto vyzkoušet snídani z MoR café, cappucino i sváteční koláč zahnali chlad i hlad.

MoR café
Jako kulisa se osvědčila česká skupina Euthanasia, která mě velmi mile překvapila. Ještě více mě pak potěšili dvě evropské premiéry, ruskáRhemorha a libanonská Kimaera. Zpěvák z Kimaery šířil takové charisma, že nejedna slečna lapala po dechu a to nejen kvůli vzhledu. Poté jsme se přesunuli do stanu, kde jsem pomalu balily věci, abychom zítra ráno měli co nejméně práce.

Před Lacrimosou jsem se sešli s kamarádkou a vyměnili "nekřesťansky" drahé pivo v areálu za Pátera u stánku Černé hory. Nastal čas se připravit a vyrazit na další návštěvu Coca - Cola stage, na kapelu Krleš. Zpěvačka Lucka Roubíčková je hotové tornádo a během první skladby dokázala rozpohybovat dav který skákal, vytleskával a hlavně zpíval. I tento koncert mi přišel velmi krátký a poprvé za celý festival jsem začala nepříjemně cítit hlasivky.

Jaký by to byl festival v areálu likérky, kdyby si člověk nedal ani jednu štamprli. Takto posilněni jsem šli sledovat
Stage
 výkony Kiskeho (ex Helloween) a Unisonic. Dav sahal skoro až ke kovové tribuně a fanoušci Helloweenů mohli být nadšeni. Za jemného pohupování a pozvolného stmívání se blížil čas na předposlední hvězdu MoR.

Němečtí Accept rozezpívali dav a byli pro mě překvapivě velmi příjemným zážitkem a jakýmsi uklidněním před dravou show poslední skupiny letošního ročníku.

Hned jak se rozeznělo intro finských Lordů mohl člověk tušit, že to nebude tuctové vystoupení a o zábavu, ač trošku nechutnou, nebude nouze. Propichování, trhání hlavy, jedení lidských orgánů... to vše umocnilo dynamickou show této finské party, která velkou část skladeb poněkud zrychlila. Zpěvák Mr. Lordi (Tomi Petteri Putaansuu)
zvládl komunikovat s davem i dvěma českými větami ( "To je horko jak v prdela." a "Jak se máte.") plus velmi obstojně po každém potlesku reagoval slovem "Děkuji". Vyzkoušeli zahrát píseň z nového alba které vyjde a ohlásili změnu kostýmů plus nové čísla, takže zřejmě je na co se těšit. Třešničkou na pomyslném dortu bylo vystoupení s U.D.E.M. a pak již avizované ukončení letošního ročníku písní Hard rock hallelujah. Nastal čas na krátký spánek před odjezdem...

Krutý budík nás vzbudil něco málo před pátou hodinou a začalo tradiční lítání a balení stanů, které jak se zdá nikdy nevyjde napoprvé. Naštěstí letos jsem měli velkou časovou rezervu. Po dobalení následoval pochod na nádraží, kde jsem si konečně mohla odskočit, jelikož toi toiky se nedaly rozhodně použít. Lokálka dorazila se zpožděním, naštěstí v Otrokovicích bylo dost času na přestup (a bylo by i bez dalšího zpoždění). Vlak nabral směr Brno a my při pospávání rekapitulovali zážitky letošní i předešlé... A já pípala jak právě narozené kuře.


"Všechno jednou začíná a všechno končí... " a tak začal i skončil další ročník festivalu Masters of Rock. Mnoho lidí zažilo krásné i špatné chvíle, ale všichni víme, že se sem rádi vrátíme... Na toi toiky, které naprosto nesnášíme ( "Drsný holky chodí na toi toiky!" ), na drahé pivo a kolikrát nesnesitelné vedro, ale hlavně na kapely, které hýbou naším srdcem. Takže zase při dalším, již devátém ročníku MoR... Rocku a metalu zdar!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
___________________________________________________

Mnohokrát děkuji za návštěvu v mém černém doupěti!

Dlouhodobé projekty:

40