... hudební a knižní blog.
Za tento rok přečteno knih:
31 z 40

Deník knihomola #2

27. dubna 2014 v 17:37 | Niviat |  Články
Je to tak, místo nějaké té knižní chvály a nebo něčeho smysluplného, sem přistane další článek ze života hmyzu. Původně jsem chtěla dnes psát nějakou recenzi, jenže... Mám dnes náladu leda na to, abych srážela lidem klobouky z hlav a nade mnou se vznáší můj osobní mrak plný ledových krup (Jako by nestačil ten typický, vlahý deštík. Já prostě musím mít něco extra!).


Jistě jste si všimli, že tu zase dlouho nic nepřibylo, až je mi z toho úzko. Mám tolik recenzí, které bych chtěla napsat a spoustu knih ke čtení. K ničemu se nedokážu připoutat natolik, aby z toho byl nějaký výsledek. Knihu vezmu, odložím a vzápětí ji zase vezmu, abych ji dala zpět do poličky. Nejde tu o nějaký čtecí kopr, nebaví mě prostě nic.



Znáte to určitě všichni. Někdy má člověk prostě pocit, že se motá v nějakém kruhu, z kterého se nemůže dostat, ať se snaží sebevíc. Můj bludný ovál (kruh je pro mě moc pravidelný) dospěl včera opět ke svému začátku a já se marně snažila dohnat želvu a zeptat se jí na cestu. (Ne, nejsem blázen, to jen tak vypadá, za vším se skrývá filozofie.) Hluboká bezmocnost jedince, toužícího po tom, aby ho někdo vytáhl z toho bahna společnosti někam, kde by se probral a nabral nové síly na další životní sprint.

Deprese? Nemyslím si, že by se mě zrovna tohle týkalo. Když jsem dnes krájela kopr, došlo mi, že momentálně mám KOPR ke všemu a ke všem. Světe div se, někdy mě prostě někdo tak vytočí, že nesnesu ve své blízkosti ani tu lišku, která dává dobrou noc všem romantickým duším. A to se právě děje a je velmi očišťující, se z toho vypsat.

I když jsou moje myšlenky chaotickým jídlem o několika chodech, hlubší řád v nich vždycky najdu a pak se divím, proč jsem tak dlouho pouštěla hrůzu na vše živé okolo sebe. Většinou se to dá poměrně snadno vyřešit. Vnitřně se vyřvat a nebo napsat blábol o několika slovech, který je sice úplně na nic pro čtenáře, ale vším pro mě.

Pokud někdo dočetl až sem, tak se mu velmi omlouvám. Temná osoba má prostě občas temná zákoutí v mysli, kde není radno se toulat bez baterky. Stačí však nějaká jiskřička naděje a vrátí se zpět ta milá osoba, kterou má snad i někdo rád. Jdu ji hledat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 27. dubna 2014 v 17:49 | Reagovat

každý máme takéto stavy, keď sme proste "temnou osobou", alebo keď prevládne také to naše nie veľmi veselé a milé ja :) to prejde .)

2 Niviat Niviat | Web | 27. dubna 2014 v 17:54 | Reagovat

[1]: Děkuji za podporu. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
___________________________________________________

Mnohokrát děkuji za návštěvu v mém černém doupěti!

Dlouhodobé projekty:

40